Island 2022

 10–15 min čtení 

Island je zemí ohně a ledu. Toto pořekadlo se potvrdilo hned měsíc před odletem, kdy 4. 8. 2022 došlo k erupci ze sopečné pukliny v oblasti Meradalir. Erupci jsme bedlivě sledovali v internetových diskuzích, abychom mohli v září 6.  9. až 14.9. uskutečnit naši cestu.

Plán cesty:

Z Brna autobusem do polského Krakova, odkud jsme měli letět na Island. Na Islandu jsme přistáli na letišti Keflavík. Zde jsme měli zarezervovánu MHD dopravu do hlavního města Reykjavíku. Ještě tu noc jsme byli domluveni s jedním italským pánem, který si našel ženu na Islandu, na předání jeho auta s náhonem na všechny 4 kola.

Cestu, kterou jsme absolvovali na Islandu, můžete nalézt na mapě. Ubytování bylo řešeno skrz Airbnb a Booking.

(Zdroj: https://mapy.cz/turisticka?planovani-trasy&dim=64e1fb641bfc80f893e3f568&x=-20.4699104&y=64.8073538&z=7 Pozn.: Body na mapě jsou pouze orientační)

Den po dni:

6. 9.

Vyrazili jsme z Brna FlixBusem směr Krakov, kam jsme dorazili okolo 11. hodiny, a tak jsme měli dostatek času a prostoru si projít historické centrum, protože letadlo nám odlétalo až ve 21:45 hodin. Krakov je jedno z mála větších polských měst, které bylo za 2. světové války ušetřeno těžkých bojů a bombardování. Zachoval se tedy nádech historického centra a já můžu jen doporučit k návštěvě toto malebné město a strávit zde nějaký ten čas. Jakmile se blížil čas odletu, tak jsme se pomalu začali chystat směr mezinárodní letiště John Paul II., kam jsme se dostali pomocí MHD.  

7. 9.

Cesta na Island trvá okolo 4 hodin se společností Wizz. Na ostrově jsme se tedy objevili až kolem 2. hodiny ráno. Sraz s Italem jsme měli naplánovaný na 4. hodinu ranní. Nám tedy zbývalo sehnat si autobus do hlavního města a vyzvednout si auto. Pán byl velice milý a upovídaný, takže nám stihl povědět pár místních příběhů a poradil, jaká místa máme navštívit. Jakmile jsme měli auto čistě pro sebe, tak jsme se vypravili na 600 km trasu do malého rybářského městečka Ólafsfjörður. Cesta byla velice náročná, jelikož jsme toho neměli mnoho naspáno. Protože byla možnost se střídat za volantem, tak se to dalo zvládnout. Do městečka jsme dorazili kolem 19. hodiny a zde jsme měli zajištěné ubytování přes Airbnb. Hned na začátku naší štreky jsme zpozorovali polární lišku, která nám „tancovala“ před autem. Liška byla ještě ve svém typickém letním zbarvení. Fun fact: Pravděpodobnost, že potkáte polární lišku na Islandu je méně než 1 %. Navštívili jsme národním park Snæfellsjökull.  Tady jsme si museli zaregistrovat předměty do školy - téměř bez signálu, ale to se kupodivu taky povedlo. V parku jsme strávili asi 2 hodiny a užívali si přírodní scenérie vystupujících útesů z moře. Dalšími zastávkami byla například vyhaslá sopka Saxhóll, různé průrvy v zemi, kde protékaly říčky nebo vodopády, a mimochodem další naší zastávkou byla i lékárna.

Svítání na Islandu

8. 9.

V Ólafsfjörður jsme měli naplánovány celkem 3 noci. Dnes byl v plánu hike do okolních kopců, kam je trochu obtížnější se dostat, protože všude mají Islanďané ohrady pro ovce a my jsme nechtěli chodit přes soukromý pozemek. Po chvíli chůze jsme našli místo, kde žádná ohrada nebyla a my se mohli vydat směrem k vrcholu Barkarkolla (920 m.n.m). Z důvodu špatného terénu, který byl tvořen hlavně sutí,  jsme se rozhodli, že úplně na vrchol nepůjdeme, protože místy jsme museli zapnout opravdu náhon na všechny 4 (myšleno ruce i nohy), takže ve výsledku jsme skončili v nějakých 800 metrech a šli raději po vrstevnici k malému jezírku, kde jsem si dovolil koupání v příjemných 10 stupních, mimochodem s naprosto úžasným výhledem do údolí. Cestou směrem dolů do údolí jsem, s mým štěstím, dokázal utopit batoh v potůčku, který se mi do něj skutálel, když jsem si ho odložil. Ještěže v mém batohu mám nepromokavou kapsu, kde jsem měl uložené všechny potřebné věci, tedy ve výsledku jsem měl mokré jen nepotřebné věci, které byly mimo kapsu. Jakmile jsme se dostali z kopců na silnici, tak jsme údolí obešli z druhé strany zpět do městečka. Celkově jsme měli v nohách 30 km za tento den.

Toulky ve vrcholcích

9. 9.

Brzy ráno jsme vyrazili přes tunel do oblasti jezera Mývatn. Jinak se mu také říká komáří jezero. Po příjezdu k němu jsme pochopili proč. Doporučuji mít síťky přes hlavu, anebo hodně rychle chodit. Když se vrátím ještě k cestě, tak jsme zavítali k vodopádu Fosshóll. V oblasti Mývatn jde vidět spousto seismické aktivity, jsou zde různé pukliny, termální prameny, neaktivní sopky. My jsme navštívili neaktivní sopku Hverfjall, která vybuchla před 2 500 lety a má průměr 1 km. Kousek od Mývatn je oblast Hverir, což je geotermální sirné pole. Zde jsme spatřili různé průduchy, ze kterých kouřila pára se sírou, dále bublající bahenní jezírka.  Abych nezapomněl poznamenat, tak to zde páchlo, jak se říká, jako zkažená vajíčka. Jakmile jsme byli nasyceni této „ úžasné vůně“, vydali jsme se do přírodních venkovních lázní Mývatn s dokonale modrou vodou bohatou na minerály. Voda byla krásně teplá, a to z důvodu, že je přirozeně ohřívána horkými prameny. Vstupné do těchto lázní vycházelo okolo 600 Kč na osobu a člověk zde mohl být klidně celý den, což je super, co říkáte? Po vykoupání jsme ještě vyrazili se podívat k dalším sopkám a na geotermální elektrárnu. Cestou zpět na ubytování jsme se zastavili ve městečku Húsavík. Důvod této zastávky byl následující: Miluju filmovou komedii Eurovize, která zde byla natáčena. Po prohlédnutí městečka jsme se příjemně unaveni vydali k našemu přechodnému domovu.  Cestou se nám naskytla možnost vidět i polární záři. Měli jsme opravdu štěstí, protože šance na pozorování polární záře v září jsou opět velice malé.

Přírodní venkovní lázně

10. 9.

Brzo ráno jsme se rozloučili se severem Islandu. Nakoupili jsme si zásoby jídla a natankovali jsme plnou nádrž na relativně nebezpečnou jízdu středem, kde je opravdu nutné mít auto 4x4. Cesta byla dlouhá cca 300 km. Na této cestě jedete černou pouští, kde není signál a pomoc k vám může jet i 8 hodin. V pouštních podmínkách byly cvičeni astronauti americkou NASA před cestou na Měsíci. Jednou z významných zastávek byla návštěva malých gejzírů v poušti v oblasti Hveravellir. Cestou jsme, bohužel, minuli duhové hory, avšak co nás čekalo, bylo dechberoucí. Dostali jsme se do oblasti Golden Circle (Zlatý okruh). První, co jsme navštívili, byl vodopád Gullfoss, od kterého jsme byli totálně promočení, protože foukal silný vítr s deštěm.  Přestože jsme byli na vzdálenější vyhlídce, tak vítr na nás nahnal roztříštěné kapky z vodopádu. Naší další zastávkou byl gejzír s příhodným názvem Geysir. Bohužel či lépe bohudík, tento gejzír tryská, jen když je silné zemětřesení, tudíž jsme se museli spokojit s gejzírem Strokkur, který tryská v intervalech 8 až 10 min. Po těchto místech jsme se vydali k našemu ubytování, které se nacházelo v chatě pod sopkou Hekla.

Oblast Hveravellir

11. 9.

Dovoli jsme si trochu pospat, takže na výlet do východní části jsme vyráželi až před polednem. Plánem bylo dostat se do vesničky Vík. Ve Víku jsme si mohli užít ohromné útesy, kde sídlí přes léto papuchalkové. Na ty jsme se já osobně těšil a pevně jsem doufal, že je ještě zastihnu, než odlétnou. Bohužel, smůla, odletěli. Jakmile jsme se nabažili výstupu na útes, tak jsme zamířili na temně zbarvenou pláž. Důvodem takto černé pláže je sopečný prach. Ve Víku jsme se zastavili v obchodě s oblečením, kde jsem si koupil svetr ze 100% merino vlny. Sice je jako šmirglpapír, ale v zimě krásně hřeje a odvádí skvěle pot. Takže za mě velká spokojenost. Doporučuji. Cestou zpět jsme se zastavili u ztroskotaného letadla DC-3 amerického námořnictva, které mi nepřišlo ničím výjimečné, protože se k němu neváže ani zajímavý příběh, a tak hodinová cesta tam a zpět mi přišla možná až trochu zbytečná. Toto zklamání jsem si vynahradil u vodopádu Skógafoss, u kterého se tvořila dvojitá duha. Den se chýlil ke konci a my se zase vydali zpět k ubytování pod sopkou.

Nad Víkem

12. 9.

Rychlá snídaně a následně pochodem vchod k vybuchlé sopce, kterou jsem zmínil hned v úvodu. Udělali jsme si výšlap do kopců, kde jsme mohli zahlédnout čerstvě vzniklé lávové pole. Objevila se ovšem i nechtěná bolest hlavy, která se dostavila po nadýchání plynů, které se v této oblasti nalézaly a hromadily. Z kopců jsme slezli do blízkosti lávového pole, kde jsou všude varovné cedule, co vše by se nemělo dělat. Samozřejmě spousta turistů toto varování ignoruje a riskuje vlastní život. Stačilo. Velký respekt. A tak od sopečných výparů ke kyslíku a směr národní park Thingvellir. V národním parku je spousta malých vodopádů, jezer, ale proč je tento park tak unikátní? Je to tím, že se zde nachází předěl mezi Euroasijskou a Severoamerickou tektonickou deskou, takže to určitě stojí za navštívení. Následující ubytování bylo přímo v hlavním městě, kde jsme zároveň odevzdali auto. Po těchto formalitách jsem si udělal večerní procházku městem.

Oblast Meradalir

13. 9. a 14. 9.

Tyto dva poslední dny jsme věnovali poznání islandské kultury, ochutnávání jídel a hlavně prozkoumávání koutů Reykjavíku. Vyrazili jsme na začátek do přístavu na lodě. Blízko přístavu je koncertní sál Harpan, který je velmi zajímavý svou architekturou. Podél moře k soše Sun Voyager a pak do místní pekárny, kde dělali úplně boží croissanty. Po snídani v pekárně jsme se vydali k asi nejznámější a zároveň nejvyšší budově Islandu, a to ke kostelu Hallgrímskirkja. Po vyčerpávající chůzi městem byl čas i na kavárnu, kde jsem ochutnal místní specialitu - tlejícího žraloka a kmínovou pálenku (Hákarl a Brennivín). Z chuti žraloka jsem ale nebyl moc, řekl bych,  odvázaný, ale pálenka to naštěstí zachránila. Brrrr. Následovala klasická jídla fish and chips a zmrzlina. Ano, zmrzlina. Islanďané milují zmrzlinu a já po ochutnání můžu jen doporučit. Výborná mátová zmrzlina. Výlet se blížil čím dál tím víc ke konci. Nám už jen zbývalo nakoupit suvenýry v místních obchodech a začít se loučit s Islandem. Po rozloučení s hlavním městem jsme nasedli na autobus, který nás dopravil na letiště do Keflavíku, kde jsme vlastně tuto úžasnou pouť Islandem i započali.

Kostel Hallgrímskirkja

Závěr

Island ve mně zanechal spoustu vzpomínek. Jediné, čeho lituji, že jsem na Islandu nestrávil delší čas, abych měl možnost prozkoumat celý ostrov. Na druhou stranu to ale znamená jedinou věc, to, že zemi ohně a ledu budu muset navštívit znovu, abych vyplnil místa, kde jsem ještě nebyl. Vám všem, kdo milují severskou přírodu, můžu jen doporučit navštívit tento krásný ostrov a myslím si, že si ho užijete stejně jako já. Budume rádi, když nám dáte zpětnou vazbu, a pokud by Vás cokoli zajímalo, můžete se na nás obrátit přes instagram.

Doporučení:

Bez auta s pohonem 4x4 se neobejdete, protože plno cest je nezpevněných. Oblečení volte nepromokavé a takové, které můžete vrstvit. Připravte se na nejrůznější typy chladnějšího počasí. Obuv jsme volili pevnou, tedy pohory. Pokud nemusíte davy lidí, tak doporučuji cestu na sever ostrova, kde jsme byli my, protože v okolí hlavního města je lidí spousta, a to samé platí pro okolí Golden Circle. Určitě ochutnejte místní jídla! 

Cena:

Na osobu cca 25 000 Kč.

 Fosshóll

 Skógafoss

 Polární záře

Gatklettur