10–15 min čtení
Faerské ostrovy jsou autonomní součástí Dánska. Dánsko sice patří do Evropské unie, ale to neplatí o ostrovech. Ty nepatří ani do EU, ani do Schengenské prostoru, takže se může zdát, že budou potíže s vyřízením víza, ale opak je pravdou. Faerské ostrovy umožňují turistickou návštěvu občanům EU na 90 dnů bez potřeby víza, stačí tedy pas (pouze občanka se nedoporučuje). Momentálně se na ostrovech nenachází aktivní sopky. V minulosti to však neplatilo, díky vulkanické činnosti vznikly Faerské ostrovy. Sopky daly vzniknout úžasné a jedinečné krajině, která dokáže okouzlit. A já bych Vám je rád přiblížil.
Plán cesty:
Odlet byl naplánován na 3. července z Prahy do Kodaně. Do Dánska se letí pouze 1,5 hodiny a v hlavním městě jsme měli v plánu být až do 5. července, kdy jsme odlétali z Kodaně na Faerské letiště, které je ve vesnici Sørvágur. Cesta trvala 2 hodiny (na ostrovech dochází k časovému posunu o 1 hodinu). Odlet z Faerských ostrovů byl ze stejného města 10. července zpět do Kodaně, kde jsme zůstali ještě 1 den, než jsme 11. července vyrazili zpět domů.
Ubytování bylo řešeno přes Airbnb. V Kodani jsme měli zařízené 2 ubytování. Na Faerech jsme měli pouze jedno místo, protože rozloha ostrovů je zhruba 80 km x 60 km.
Absolvovaná cesta autem po ostrovech je na přiložené mapě.
(Zdroj: https://mapy.cz/turisticka?planovani-trasy&dim=653ec5dcfc13c545888f11cc&x=-6.9677420&y=62.1931016&z=10 Pozn.: Body na mapě jsou pouze orientační)
Den po dni:
3.7. a 4.7.
Z naší milované Vysočiny jsme vyráželi ve 2 hodiny ráno autem, abychom se na letiště Václava Havla dostali včas a zároveň měli časovou rezervu. Letadlo nám odlétalo v 6:05, takže jsme toho moc v noci nenaspali. Po krátkém šlofíku v letadle jsme se probudili už na letišti v Kodani (Kastrup). Jakmile jsme se vymotali z letiště, tak první, co jsme udělali, bylo, že jsme zavítali do kodaňské kavárny. Ta bodla! Ubytování bylo zařízeno až od 17:00, takže nám nezbývalo nic jiného než prozkoumávat zákoutí a krásy Kodaně. Večer na pokoji jsme si vytvořili plán na další den, ve kterém byla zahrnuta návštěva historického centra Kodaně a ochutnávky místního jídla (např. fish&chips z místního streetfood). Při těchto aktivitách jsme nachodili 20 km, a to jsme měli v týmu jeden zvrtnutý kotník (ze dne před odletem), a musím říct, že smekám klobouk před sestrou, která to zvládla na jedničku, i když nějaké malé krizovky byly.
Kodaň
5.7.
Nastal den D a my natěšení „jak malé děti“, jsme stepovali na kodaňském letišti směr Faerské ostrovy. Už samotné výhledy na ostrovy z palubního okénka stály za to. Po přistání jsme se oblékli do nepromokavého oblečení, protože lehce poprchávalo. Byli jsme trochu zmatení z tak malého letiště, že si nás všiml jeden pán, který zrovna cestoval zpět domů na Slovensko. Poradil nám a zároveň nám dal místní SIM kartu s daty (pokud si neseženete místní SIM, tak služby operátora jsou velmi drahé a někdo je nemá dostupné vůbec), že by ji jinak vyhodil. Trochu boj s aktivací SIM karty, ale nakonec se podařilo a my jsme se vydali hledat skříňku s klíčky od půjčeného auta. První zastávkou bylo naše ubytování, které se nacházelo na kraji hlavního města Tórshavn, přesněji v Hoyvík. Po zabydlovacím procesu jsme vyrazili do místního marketu na nákup surovin na další dny. Večer jsme zvládli procházku na okraj hlavního města, kde jsme chodili v parku a poblíž oceánu.
Předměstí Tórshavn
6.7.
První noc na ostrovech byla náročnější, protože v tuto roční dobu je vidět téměř celý den (18 hodin světla). Ráno byli všichni lehce nevyspalí, ale zachránilo nás kafe ve vesnici Saksun, které jsme měli v Dúvugarðar museum and café. Tady jsme nasáli atmosféru bydlení před dávným časem. Další dny jsme si pro jistotu navařili hektolitry kafe, které jsme si připravili na celodenní výlet. Hektolitry kafe na cestu jsme praktikovali každý den, stal se z toho náš ranní rituál. Samozřejmě cestou tam jsme zvládli zastavit u faerských pony a ovcí, navštívit jezero a potůčky. V Saksunu jsme potkali skupinku českých fotografů, kteří nám doporučili místa na navštívení. Po rozpravě jsme měli v plánu výšlap k vodopádu a následně do kopců na krásný výhled na zátoku Pollurin. Další plán byla vesnice Tjørnuvík z druhé strany tohoto kopce (Saksun a Tjørnuvík jsou spojeny pěší stezkou). Vesnice je oblíbeným místem surfařů, ale asi na ně byla zima, protože jsme žádného neviděli. Udělali jsme si procházku podél pobřeží a následně jsme zamířili na náves vesnice, kde jsme si zblízka prohlédli místní bydlení, které se vyznačuje tím, že střechy jsou tvořeny z drnů trávy. Při prohlídce domů jsme ucítili nasládlou vůni. Vydali jsme se rovnou za nosem a objevili jsme pána, který prodával domácí vafle. Nešlo neochutnat, a tak jsme zase podlehli. Mimochodem doporučuji, výborné! Následně jsme se vraceli domů. Cestou jsme se zastavili u faerské věznice Mjørkadalursskarðið, kde mají vězni úchvatný výhled do údolí. Den byl zakončen na vyhlídce nad hlavním městem.
Zátoka Pollurin
7.7.
Po brzkém raním vstávání a vydatné snídani jsme vyrazili do Gjógv, který nám byl doporučen fotografy. Měli jsme v plánu jet skrz Eiði, ale bohužel cesta byla uzavřena, takže jsme se museli vracet a jet jinudy. Důvodem návštěvy Gjógv byli papuchalci. Ty jsme nejprve chtěli navštívit na ostrově Mykines, ale bylo nám řečeno, že na tomto ostrově moc nežijí a celý tento ostrov je jen past na turisty. V Gjógv se tu nacházeli v hojném počtu a byli od nás jen pár metrů. Plno výšlapů je na Faerských ostrovech placených, na to je potřeba si dávat pozor, protože za nějaké se platí nemalé peníze, takže je potřeba si to naplánovat. Výšlap Ambadalur, který vřele doporučuji, je jeden z těch levnějších (150 Kč osoba). Jde se ohradou s ovcemi podél útesů a na konci je vidět krásný výhled do údolí a na vesnici. Jakmile jsme byli nabažení výhledy, tak jsme sešli zpět do vesnice a směřovali jsme do Elduvík, kde bylo v plánu si prohlédnout kostel a sochu Marmennilin. Než jsme však dorazili na toto místo, spustil se déšť, který nás ale nezastavil. V tento den to byl jediný déšť, který nás zastihl. Měli jsme štěstí na počasí, protože na ostrovech má pršet až 260 dnů v roce. Další zastávka byla vesnice Oyndarfjørður, u které se nacházel vodopád a já si mohl vyzkoušet nepromokavost mých kalhot a bundy, protože jsem vlezl přímo pod něj. Následně nás už čekala pouze zpáteční cesta na ubytování, využili jsme podmořský tunel.
Gjógv
8.7.
Výhodou dlouhých dnů je, že se toho opravdu dá stihnout hodně. Nás čekaly ostrovy na západě. První zastávkou byla vesnice Kunoy, kde jsme strávili spoustu času. Do vesnice se jede tunelem, který je dělaný pouze na jedno auto a my se modlili, ať nepotkáme žádné jiné, protože vyhýbání je velmi natěsno. V Kunoy je krásná pěší trasa pod skalami. Zároveň se zde nachází jeden z mála lesíků, které můžeme nalézt na Faerech. V lesíku najdete obří balvan, který se utrhl ze skal, a dá se na něj lézt po laně. Zábava, doporučuji. Další zastávkou bylo město duchů Múli, ale bohužel jsme tam nedojeli, protože se nám místo nezdálo zas tak atraktivní, takže v půli cesty do města duchů jsme nalezli odpočívadlo se sezením a krásným výhledem. Zde jsme si dali oběd a poté následoval můj sólový výšlap. Na konci výšlapu mě čekal úžasný výhled, ale suma sumárum to nebyl moc dobrý nápad, protože to všude dost klouzalo a já musel využít všechny 4 končetiny na lezení. Cestou do Klaksavíku jsme ještě navštívili Viðareiði, kde jsme si užili dokonalého přístavního městečka (z tohoto městečka plují lodě na okolní ostrovy, ke kterým se nedá normálně dostat autem). Bylo už poledne a následovala prohlídka hlavního města, kam jsme se dostali z ubytování pomocí MHD, které je v okolí hlavního města zdarma pro všechny. Ve městě jsme si prohlédli kostel Vestukirkjan, pevnost s majákem Skansin, místní malebné uličky a nezpapomněli jsme ochutnat místní piva, která jsou opravdu silná.
Kunoy
9.7.
Předposlední den nás čekal ostrov Vágar, který je zároveň naším příletovým ostrovem. Na něm nás čekal asi nejikoničtější vodopád Múlafossur, který se za silného větru otočí a teče nahoru, ano, čtete správně, a jezero Leitisvatn, které se nachází těsně nad útesem spadajícím do Atlantického oceánu. Vodopád je v blízkosti vesnice Gásadalur, kde jsou dechberoucí výhledy do okolí. Do této vesničky jsme se dostali zase tunelem, který je jen pro jedno auto. U vodopádu jsme sešli po relativně nebezpečných schodech dolů ke hladině vody a pozorovali jsme papuchalky, na které jsme tu narazili (konečně!). Jsou úchvatní. Cestou k jezeru jsme zastavili ve vesnici Sørvágur na pláži. Z jedné strany jezera je bysta koně, ke kterému se pojí příběh (story of the Nix). My jsme se museli dostat z druhé strany jezera, abychom se mohli kochat vodopádem do Atlantiku. K této vyhlídce byla docela dlouhá cesta, která však byla řádně udržovaná. Dále musím podotknout, že tato trasa byla placená, ale určitě stála za to. Toto jezero bylo naším posledním naplánovaným výletem.
Vodopád Múlafossur
10.7. a 11.7.
Čekala nás cesta zpět do Kodaně. Před odletem, který byl až ve 13:05, jsme museli dojíst přebytky jídla, odevzdat auto na místo určení a nakoupit zbytek suvenýrů. Ve zbývajícím čase jsme si na letišti dovolili dát pár silných piv. Po příletu do Kodaně jsme dojeli na ubytování, tady jsme skutečně padli únavou. Pro správné zakončení naší cesty jsme poslední den věnovali už jen chození po lákavých kavárnách a restauracích. Jakmile jsme se nabažili, tak jsme vyrazili na letiště. Tady nás čekalo letadlo na cestu domů.
Výhled na Kodaň
Závěr
Faerské ostrovy jsou úžasným místem, které doporučuji navštívit. Sice ostrovy nejsou tak různorodé jako Island, ale mají ohromné kouzlo, kterému se nedá odolat. Ostrovy působí klidným dojmem, protože zde žije jen 50 000 obyvatel, takže ideální výlet pro ty, kteří chtějí zpomalit a vydechnout si. My zrovna měli štěstí na počasí, naopak tomu bylo v Kodani. Ostrovy nejsou opravdu rozlohově veliké, proto nám 5 dní stačilo na prozkoumání nejzajímavějších míst. Budume rádi, když nám dáte zpětnou vazbu, a pokud by Vás cokoli zajímalo, můžete se na nás obrátit přes instagram.
Doporučení:
Silnice jsou dobře udržované, takže není potřeba nějakého terénního auta. Berte na vědomí, že za průjezdy podmořskými tunely se platí. Oblečení je potřeba volit nepromokavé a takové, které můžete vrstvit. I v létě tam jsou nejvyšší teploty okolo 15 stupňů a silný vítr je na denní bázi, je třeba volit oblečení do chladnějšího počasí a odolné vůči větru. Obuv jsme volili pevnou, tedy pohory. Je potřeba si pečlivě naplánovat cestu, protože za nějaká místa se platí nemalé peníze.
Cena:
Na osobu cca 20 000 Kč.
Tjørnuvík
Útésy u jezera
Vesnice Marmennilin
Zastvávka před Múli
Vesnice Gásadalur
Papuchalci
Jezero Leitisvatn